Etela - příběhy potřebných

Hlavou proti zdi

Dva a půl roku trvalo Renatě Kunešové než přesvědčila kompetentní orgány,
že by se denní centrum Žirafa mohlo usídlit v bývalé budově dlouhou dobu zavřených jeslí. V únoru 2006 se otevřely dveře klientům se speciálními potřebami, protože nabízí odbornou komplexní pomoc všem, kdo jsou zasaženi těžkým kombinovaným postižením.

Jedním ze stálých návštěvníků je pětiletý autista Vojta. Rozverný klučík působí při náhodném setkání jako bezproblémové dítě, ale opak je pravdou. Pochází z rodiny, kterou naštěstí opustil agresivní otec. Leč kromě autistického Vojty vychovává matka ještě dalšího syna, který je také postižen, a sice těžkou mozkovou dysfunkcí, jenž ho naprosto ochromila!

Vojta i jeho starší bratr vyžadují celodenní péči, což je na jednoho člověka nadlidský výkon. I proto je Vojtova maminka ráda, že alespoň přes týden může svěřit syna do péče v denním centru Žirafa, které sídlí v karlovarské Staré Roli. Čtveřice pracovnic centra (vychovatelky, rehabilitační a sociální pracovnice) se snaží přispět k částečnému začlenění takto postižených dětí do kolektivu. Příkladem budiž osmiletá dívenka s těžkou mozkovou obrnou, která po intenzivním přístupu opět začala chodit!

k celkovému zlepšení péče o klienty. S jeho pomocí lze lépe manipulovat s nepohyblivými klienty nebo je přemisťovat do masážní vany. Koupele v ní jsou pro děti s tělesným postižením nejenom příjemné, ale i velmi užitečné. Část daru byla také vynaložena na žíněnku nebo na speciální velkoplošné puzzle.

Denní centrum Žirafa si dalo za cíl zajistit svým klientům komplexní služby ve zdravotní, výchovně vzdělávací a sociální oblasti, což je snaha, která si zaslouží podpořit.

Nepálský expres

To, co si už prožil teprve šestnáctiletý Santosh z Nepálu, nezažije většina Evropanů během celého svého života. Přímo před ním zastřelili povstalci souseda z vedlejšího domku. V pěti letech mu zemřel otec a tak na něj přešla povinnost starat se mladší sestru a matku, což znamenalo neustále pracovat na malém políčku, které bylo jediným zdrojem obživy.

Neustálé boje občanské války omezova ly provoz školy, která byla spíše zavřená než otevřená. Když se z dítě začal pře měňovat na chlapce, objevilo se další ne bezpečí. Rebelové si ho vyhlídli jako svého dalšího člena komanda. Mučením by ho přiměli, jako řadu dalších, aby se stal jejich spolubojovníkem. Jelikož byla hrozba více než reálná, bylo třeba konat. Jediným řešením bylo opustit rodný Nepál. Šance se vyskytla v okamžiku, kdy se ve vesnici objevil muž nabízející práci v daleké Evropě. Santosh si z občasné školní docházky pamatoval, že Česká republika je krásnou zemí plnou památek. Slovo dalo slovo a kontrakt byl uzavřen. Po pochodu k nejbližšímu autobusové zastávce se přesunul do Káthmándú, odtud pak do Dillí a přes Moskvu přistál v pražské Ruzyni. Tam ale na něj nikdo nečekal! Dezorientován, bez znalosti řeči a naprosto vystrašený byl na dva dny uvězněn a pak přemístěn do záchytného tábora na letišti. Další měsíc strávil v táboře ve Vyšných Lhotách, odkud putoval do Modré školy v Praze. Během celé doby se snažil zachytit alespoň základy češtiny, protože rodná nepálština, hindština či z televize naučená řeč pandžání mu nebyla moc platná. Naštěstí uměl docela dobře anglicky, takže se občas s někým dorozuměl.

Jeho nadprůměrných jazykových schopností a celkové inteligence si všimla PaeDr. Ka teřina Tlustá z pražské Židovské obce. S její pomocí se přihlásil na studium do Anglického gymnázia (The English College in Prague, kam byl následně přijat. Náročné studium v šestileté škole probíhá pouze v angličtině za pomoci nejmodernějších učebních a technických pomůcek.

Nezbytnou součástí každého studenta je notebook s připojením k internetu, na němž se zpracovává většina zadání. Proto nadace Etela Santoshovi darovala prostředky na nákup přenosného počítače Barbonne BOSS včetně potřebného softwaru.

Santosh se za rok nejen naučil solidně česky, ale dokonce už Českou republiku reprezentuje! Pod přezdívkou Nepálský expres se stal členem českého juniorského týmu v milovaném kriketu.

Úspěšným prvňákem

Na první pohled to je ideální typ pro reklamu – blonďáček s tmavýma očima a nádherným úsměvem. Ale pro fi lmování se příliš nehodil, měl totiž sníženou koncentraci, za níž stál s velkou pravděpodobností předčasný porod. Malý Mikoláš byl od malička velmi živé a neposedné dítě. Veselý a hravý chlapec byl miláčkem všech, kdo se s ním setkali. Vstup do předškolního zařízení ale naznačil, že soustředění nepatří mezi jeho silné stránky.

V křesťanské školce Šalomon sídlící v pražské Františkánské zahradě začali rozvíjet kladné stránky jeho osobnosti. Vlohy pro jazyky byly rozvíjeny hrou, pohybové schopnosti pak na nejrůznějších onstrukcích a při sportovních aktivitách.

S blížícím se přestupem do první třídy základní školy ale nastala potřeba zvýšit schopnost koncentrace. I díky příspěvku nadace Etela mohli rodiče zajistit svému synovi asistentku, která se mu v pracovní dny po dobu šesti hodin osobně věnovala. Psaním, kreslením a dalšími aktivitami se „tetě Alence“ během půl roku podařilo viditelně zvýšit Mikolášovu soustředěnost. Modelováním z plastelíny se dostala jemná motorika levé ruky na standardní úroveň.

Osobní péče přinesla své ovoce. Mikoláš se stal prvňáček, který patří mezi nejoblíbenější žáky. Svým přístupem k ostatním dětem a komunikací v angličtině je chloubou své třídy.

Všechno pro děti

Do místnosti vstupuje útlá dívenka s výraznými brýlemi. Pozorně si prohlédne všechny přítomné a pak sebejistým krokem přejde ke skupince dětí. Ze stolku si vezme připravený mikrofon a sboru oznámí: „Dnes začneme mojí nejmilejší.“ Po posledních tónech hodnotí její vystoupení PaeDr. Vladimír Bílek z Společenství harmonie těla a ducha: „Škoda, že jste ji neviděli před půl rokem!

To vypadala Katka úplně jinak. Byla velmi zakřiknutá, plachá a stranila se kolektivu. Dnes je díky darovanému notebooku naprosto jiným člověkem. Využili jsme její obrovské lásky k hudbě a za pomoci karaoke je z ní sebevědomá mladá slečna“, dodává předseda SHTD.

Čtrnáctiletá Katka zahajuje další písničku. Děti se k ní v refrénu přidávají, což ji povzbudí natolik, že k samotnému zpěvu připojí i drobné pohybové kreace. Jako epileptička se dosud zbytečně bála zvýšené pohybové aktivity.

Notebook Acer Aspire 3690 neslouží v SHTD jen Katce. Se speciálním softwarem usnadňuje komunikaci dětem s těžší formou lehké mozkové dysfunkce, neboť je učí zacházet se slovy.

Zářným příkladem je šestnáctiletý Tomáš, který na přenosném počítači hraje hry, které jsou určeny dětem s jeho postižením. Díky nim se oprostí od stavu, že se něco učí, což mu dovolí se osvojit si slova, která by běžnou formou nebyl schopen vstřebat. Kvůli dyslexii má značné problémy se čtením i psaním. Principem „škola hrou“ se jeho schopnost číst viditelně zlepšila.

Společenství harmonie těla a ducha si za příspěvek od nadace Etela pořídilo i takové drobnosti, jakými jsou potřeby pro masáže. S jejich pomocí mohou další dvě děvčata ze Společenství prožívat lepší dětství. Dvanáctiletá Míša trpí lehčí formou lehké mozkové dysfunkce, která se projevuje mikrozáchvaty bolestí hlavy. Masáže pro ni mají regenerační význam spojený s odbouráváním toxických látek. Jedenáctiletá Anička je postižena skoliózou páteře, která ji nutí celodenně nosit korzet. Speciálním cvičením podle metody profesorky Narbekové se její stav alespoň nezhoršuje. Je skvělé ji vidět, když se svými vrstevníky honí po zahradě šťastná a veselá.

Je třeba jít dál

Když bylo Vaškovi třináct let, zasáhl ho elektrický proud. K jeho velké smůle ho výboj odhodil tak nešťastně, že padl hlavou na kámen. Dvacet minut bez kyslíku mu způsobilo trvalé poškození mozku, které bylo extrémně rozsáhlé. Z původně zdravého kluka se během chvíle stala zcela nemohoucí postava, jenž už čtyři roky nechodí a jen omezeně může hýbat pravou rukou.
Naprosto nejhorší ale je, že Vašek oslepl! Aby toho nebylo málo, rodinu opustil otec, který Vaškovo zranění způsobil! Jeho neodborná manipulace s travní sekačkou byla totiž příčinou synova zranění.

Vaškova maminka ale nerezignovala a s pomocí řady organizací včetně státních orgá nů se snaží sobě i synovi zajistit v mezích možností normální život. Po ročním pobytu v azylovém domě, kam se po rozvodu musela uchýlit, se jí podařilo přestěhovat do bezbariérového domu na pražském Chodově, S přibývajícím věkem syn rostl a mohutněl, což pro ženu drobné postavy znamenalo velký problém. Vaškova nehybnost mimo jiné nedovolovala i tak běžnou činnost, jakou je například hygiena.

Naštěstí na to existuje řešení, které ale rozhodně není levnou záležitostí. Jedná se systém, který umožní pomocí do stropu zabudovaných kolejnic a speciálního zvedacího zařízení přemísťovat nepohyblivého člověka po bytě.

Skvěle vymyšlený princip, na který přispěla i nadace Etela, si Vaškova maminka nemůže vynachválit. Zásadně se zlepšila mobilita, takže již není problém ani s hygienou. Zároveň se výrazně zkvalitnila rehabilitace, protože systém umožňuje pomocí popruhů Vaškovi i chodit! Slzy v očích se Vaškově mamince objevily ve chvíli, kdy její těžce postižený syn v závěsném zařízení udělal po třech letech od úrazu svůj první krok!