julinka1.jpg
julinka2.jpg

JULINKA

Koňské štěstí

Byla to láska na první pohled, láska jako kůň. A mohl za to Julinčin strýc! Ten totiž zaplatil Julince koňský tábor a osmiletá dívenka se do těch velkých koňských očí okamžitě zamilovala. Oddanost koňům je pro dnes již třináctiletou slečnu stále platná, a může-li, tráví s nimi každou volnou chvíli.

 

Sice bydlí s mamkou a mladší sestřičkou Andělkou v malém středočeském městě, ale přesto není pro ni přístup ke koním samozřejmá a už vůbec ne levná záležitost. Otec o rodinu příliš nezajímá, a i když se máma snaží sebevíc, na poměrně finančně nákladnou záležitost své dcery jednoduše nemá peníze. Proto tu je Etela, obecně prospěšná společnost, která přispěla na volnočasové a prázdninové aktivity sester Žákových.

Příspěvek od Etely velmi obohatil život obou děvčat. Máma z něho zaplatila jak družinu pro Andělku, tak i příměstský výtvarný tábor, který byl zaměřen na sítotisk. S tímto typem letního pobytu má rodina Žákových už dobrou zkušenost z předchozího roku, kdy Andělka na stejném místě absolvovala „příměšťák“ s keramikou. Největší část z příspěvku ale padl na hned dvě Julinčiny koňské aktivity – celoroční koňský kroužek a týdenní tábor s koňmi na farmě v Hubenově.

 

Ze sedmi koní, které s láskou opečovává chovatelka Mgr. Olina Barkerová, si mladá Julie nejvíce rozumí s Bruike, což je klisna plemene Irský cob, nebo také Irský tinker. Koňské plemeno, známé díky své husté hřívě, rousům a ocasu, vyniká svou dobromyslnou a nezákeřnou povahou. Patří k oblíbeným rodinným koňům, který sveze i úplného začátečníka. Je to robustní plemeno, které mnohdy vypadá jako tank, ale skrývá se v něm jemná a citlivá duše.

 

Ola Barkerová s koňmi s nestálým, flekatým zbarvením pracuje nejjemnější možnou metodou tzv. přirozené komunikace, což je základní nastavení pravidel pro bezpečnou spolupráci člověka a koně při práci ze země i ze sedla. Kůň se učí pracovat se svým tělem, učí se zodpovědnosti nad svým vlastním chováním – hlídání si člověka, vzdálenosti, tempa, věnování plné pozornosti člověku a učí se principu změknutí na tlak. To samé se učí i Julie – důsledně používat pouze nejmenší nutný tlak, jeho včasné uvolnění, vnímání pohybu koně na úrovni pouhého přenášení váhy, uvolnění a zatuhnutí apod... a to jak ze země, tak i ze sedla.

 

Když mladá Julie čistí kopyta, hřebelcuje nebo sedí na hřbetě Bruike, je šťastná. A její máma velmi oceňuje přínos nadace Etela, která se nezaměřuje jen na rodiny s postiženými dětmi, ale rovněž finančně pomáhá těm, kteří z jiných než zdravotních důvodů nemohou rozvíjet své schopnosti a nadání, nebo se účastnit školních a volnočasových aktivit jako jejich vrstevníci.